První zmínka o Lublině sice pochází z roku 1224, ale to už ale na místě stála více než 700 let osada. Město na východním pomezí Polska proslulo svým multikulturním charakterem a vlivy Rusínů, Němců, Židů, Arménů, Turků nebo Italů jsou patrné dodnes nejen v architektuře, ale třeba i v gastronomii. Zmíněný charakter je dodnes poznat především díky krásně zachovanému původnímu urbanistickému uspořádání města s především renesančními nebo klasicistními domy a bohatě zdobenými atikami.
Pokud sem přijedete vlakem, překvapí vás překrásně zrekonstruované nádraží z roku 1877. Do centra města můžete vejít několika branami, nejlepší bude vejít ulicí Krakovské předměstí (Krakowskie Przedmieście), tvořící příjemnou pěší zónu s mnoha (nejen) luxusními obchody či restauracemi a s kostelem sv. Ducha. Je to vlastně konec tzv. Královské cesty směřující opačně ze zámku až k Nové radnici. Za Lokýtkovým náměstím (Plac Łokietka) pak projděte Krakovskou branou z poloviny 14. století, jejíž dolní část je gotická, střední renesanční a horní barokní a sídlí v ní Muzeum dějin města Lublinu, do ulice Bramowa, vedoucí na Rynek. Uprostřed Rynku plného hospůdek stojí Stará radnice, bývalý korunní soud. V podzemí Staré radnice dnes sídlí Radniční muzeum, Muzeum korunního tribunálu a navíc odtud vedou schůdky k 300 metrů dlouhé podzemní stezce pod zástavbou starého města. Stezka prochází přes 14 sálů umístěných ve třech patrech pod zemí a končí u ruin farního kostela.
Nejdůležitější a největší církevní památkou v Lublinu je katedrála sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty na jižní straně centra v jezuitském komplexu hned za věží zvanou Trynitarska (podle řádu trinitářů) s vyhlídkovou terasou a Arcidiecézním muzeem sakrálního umění. Stavba začala v roce 1585, o 180 let později chrám zničil požár a došlo k přestavbě do dnešní podoby. Za klasicistním portikem katedrály překvapí barokní oltář ze dřeva z libanonské hrušně zdobený zlatými sochami svatých a freskami Jana Meiera. Nezapomeňte si všimnout obrazu Panny Marie Plačící v levé chrámové lodi, který 3. 7. 1949 ronil krvavé slzy – jde o místo mariánského kultu.
Druhou nejstarší divadelní budovu v Polsku (po Krakově) s názvem Teatr Stary najdete v ulici Jezuicka 18. Byla postavena v roce 1822 v klasicistním stylu a dnes je jedním z hlavních kulturních objektů města. Hned vedle se nachází kostel sv. Stanislava z poloviny 14. století s klášterem dominikánů, jenž zde funguje déle než 760 let.
Z Rynku se vydejte na zámek ulicí Grodzka, plnou příjemných hospůdek - po pravé straně minete náměstí Plac Po Farze se zbytky fary. Za dnes klasicistní Grodzkou branou (původně z roku 1341) uvidíte most vedoucí ke královskému zámku. Ten nechal postavit Kazimír Veliký a každý z dalších panovníků zde zanechal svou stopu – současnou renesanční podobu získal zámek v období vlády Zikmunda Starého, kdy byla také přistavěna reprezentativní vstupní brána a bašta. Hlavní atrakcí je zámecká kaple sv. Trojice s rusko‑byzantskými freskami z roku 1418 a donjon (bašta) z 13. století.
V podzámčí se kdysi nacházela židovská část města, navštívit můžete i synagogu ukrývající se v nově zrekonstruovaném hotelu Ilan v reprezentativní budově dávné ješivy na adrese Lubartowska 85. Před začátkem druhé světové války zde žila velká židovská menšina (celá třetina obyvatel města!) a zmíněná ješiva (židovská škola) byla největší na světě. Naprostá většina Židů byla během války vyvražděna, na periferii města byl tehdy založen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek. Na vrchu Grodzisko se dochoval starý židovský hřbitov, kde se nachází náhrobek rabína Jakova Jicchaka Horowitze z roku 1815, známého jako jasnovidec z Lublinu. Tento chasidský rabín byl natolik významnou osobností, že bylo město prohlašováno za centrum ortodoxního židovství v Polsku.
Z mnoha dalších církevních památek je třeba zmínit ještě pravoslavný chrám (Sobór Przemienienia Pańskiego) z let 1607–1633. V interiéru se nachází ikonostas z roku 1630 a dva cenné obrazy: Poslední soud a Usnutí Nejsvětější Panny Marie.
Město ale můžete znát z ještě jednoho, zcela neturistického důvodu. Lubelska Fabryka Samochodów Ciężarowych produkovala před rokem 1989 nákladní automobily známé jako Lublin, Żuk nebo třeba transportéry SKOT pro Československou lidovou armádu.
