Necelou hodinu cestu z Krakova, v srdci Haliče, leží výjimečné město – Tarnov (Tarnów). Tam je čas odpočítávaný nejstaršími radničními hodinami v Polsku, vnímán jinak.
V malopolském vojvodství leží nedaleko řek Biała a Dunajec město Tarnov se staletými dějinami. Tarnov, který v době rozdělení Polska patřil k Haličskému a Vladimiřskému království, se stal prvním svobodným městem po ukončení rozdělení. Vrátil se do Polska v noci z 30. na 31. října 1918.
Mnohem dříve v místech, kde dnes leží Tarnowiec, bylo v 9. století šestnáctihektarové slovanské hradiště s přilehlými osadami chráněnými vysokými valy. V 11. století za panování kněžny Judity, manželky krále Vladislava Hermana, připadlo toto území v dědictví benediktinskému opatství v Týnci. V jedné osadě založili benediktini vesnici Malý Tarnov (dnes Tarnowiec), o níž je první zmínka z roku 1124.
Město Tarnov vzniklo na území rytířské obce Velký Tarnov, poprvé uvedené v dokumentech v roce 1309. Tarnov obdržel lokační práva v roce 1331 a vzápětí hned za městem na hoře sv. Martina vyrostl velký zděný hrad pro tarnovské správce. Dnes už z hradu zůstala jenom zřícenina, ale máme štěstí, že město zůstalo ve stavu, jak ho postavili jeho zakladatelé. V Tarnově se zachovala zástavba na náměstí a středověký urbanistický model. Přestože domy v centru města jsou dílem stavitelů z 19. století, některé z nich pochází z renesance. Nejstarší dům v Tarnově stojí u městských hradeb a v roce 1524 ho postavil Jan Mikołajowski. Dodnes sídlo diecézního muzea zdobí částečně dřevěné stropy, zlomky polychromie, gotické rámy oken a dva kamenné pozdně gotické portály.
Pamětní deska připomíná, že od srpna roku 1920 zasedala v tarnovském hotelu Bristol vláda Ukrajinské lidové republiky v čele s atamanem Simonem Petljurou. V meziválečném období bydlelo v Tarnově kolem 300 Ukrajinců. Vydávali vlastní noviny, zakládali školy, vyvíjeli charitativní činnost a založili také několik spolků včetně ženského a spolku bojovníků.
Válka v Tarnově začala už 28. srpna 1939, kdy na tarnovském hlavním nádraží vybuchla nacistická bomba.
V meziválečném období představovali Židé téměř polovinu obyvatel Tarnova. Neuvěřitelným řízením osudu se dochoval tarnovský židovský hřbitov z druhé poloviny 16. století. Náhrobky připomínají nejvýznamnější židovské obchodníky. Zachránilo se několik tisíc náhrobků, některé dokonce ze 17. století.
První transport z Tarnova se vydal do koncentračního tábora Auschwitz v Osvětimi. Přechodné shromaždiště bylo v budově mikvy z roku 1904. V prvním transportu se nacházela tarnovská židovská elita. Mikva stojí dodnes a je bolestnou vzpomínkou na zavražděné. Na ulici Goldhammera 6 je němým dokladem židovské čtvrti nápis v polštině a v jidiš: jedná se o reklamu dnes už neexistující restaurace ze třicátých let 20. století.
Ze Staré synagogy ze 17. století zůstala jen bima, vyvýšené modlitební místo v synagoze, zakrytá ochrannou stříškou a zbytky podlahy. Bima s oškrábanými ozdobami a svítícími odkrytými cihlami nosí hrdé jizvy po štukové dekoraci u zakončení sloupů. Po honosné Nové synagoze zůstal pouze jeden sloup.
