Jednou z nejvýznamnějších osobností narozených v Bělostoku (Białystok) byl tvůrce jazyka esperanto Ludvík Zamenhof (1859-1917). Za svůj rodný jazyk považoval kvůli otci ruštinu (ale naučil se díky němu také německy), díky matce ovládal i jidiš. Ve městě se ale mluvilo také několika dalšími jazyky. Vzhledem k třenicím mezi jednotlivými národnostmi Zamenhofa napadlo vytvořit univerzální jazyk jako neutrální komunikační prostředek. První koncepci takového jazyka vytvořil již na gymnáziu (1878), ale během jeho studií v Moskvě jej z politických důvodů jeho otec zničil. První učebnici univerzálního jazyka nakonec Zamenhof vydal až o 11 let později ve Varšavě, kde studoval medicínu, pod pseudonymem Dr. Esperanto. Po příznivém přijetí vydal v dalších letech další učebnice, přičemž se vzdal autorských práv, aby mohl být jazyk - teprve později nazvaný esperanto - rozvíjen dál i bez něj. Kromě toho se zabýval překlady do esperanta, k těm nejdůležitějším patří překlad Starého zákona. V roce 1913 byl Zamenhof navržen na Nobelovu cenu.
Odkaz "Dr. Esperanta" je stále živý i dnes - jeho jméno se objevuje na náměstích a v ulicích ve více než 50 zemích světa. V Bělostoku samém se nachází pomník a malé muzeum s knihovnou děl v jazyce esperanto.
