Polské vodní kanály z 19. a 20. století nepředstavují jen hydrotechnické zázraky, ale i atraktivní plavební cesty pro kajaky. Plavba po nich představuje poznávání přírody a technických památek zároveň: plavební komory, jezy, zpevněné břehy proutím nebo konstrukce, které vám dovolí „pádlovat“ po trávě, to vše dokáže vodáky příjemně překvapit!
V Polsku se nachází jediné místo na světě, kde lodě plují na poli s pšenicí a řepkou, po loukách a skoro po nebi. Sunou se po kolejnicích, na železných plošinách, jako vlaky. Elbląsko-Ostródzký kanál je hydrotechnický zázrak navržený na objednávku pruského panovníka Friedricha Wilhelma IV.
Protože výškový rozdíl mezi jezery, která jsou průplavem spojena, představuje skoro 100 metrů, jeho architekt (Georg Steenke z Kaliningradu) vymyslel systém 5 skluzů vybavených kolejnicemi, po kterých se do dneška přesouvají plošiny, ke kterým jsou připevněny lodě, plachetnice nebo kajaky. Kajaků se na jednu plošinu vejde dokonce 12!
Největší atrakcí během plavby po Augustinském kanále (poslední části kajakové trasy nazývané Czarna Hańcza) je průplav plavební komorou. Po otevření velkých dubových vrat vplují kajaky do vodního „výtahu“, který následně stoupá nebo klesá o několik metrů. Plavebních komor je na polské straně 14, z toho 9 z nich stále vypadá (i funguje) stejně, jako v 19. století.
Na severovýchodním okraji Polska se nachází ještě jedna vodní cesta, která byla vytvořena člověkem, ale nikdy nebyla dokončena. Najdeme ji pod názvem Mazurský kanál. Stavba byla započata v roce 1911 a přerušena v roce 1940. Na polské straně vznikla pouze jedna, obrovská plavební komora, čtyři nebyly dokončeny. To je také důvod, proč se Mazurský kanál nehodí pro kajakové plavby.
Na historické kanály, které jsou zároveň vhodné i pro kajakáře, můžete narazit také ve městech. Bydgosský kanál s šesti plavebními komorami je dlouhý 30 km a vznikl v 18. století na popud pruského krále Friedricha II. Jeho nejbližšími sourozenci je Velký kanál Brdy a Notecký kanál.
