Ještě před více než deseti lety na ni všichni nadávali. Dnes se stala módní. Ze socrealistických památek se největšímu úspěchu těší exponáty spojené s mnohaletým pobytem Rudé armády v Polsku a také „rádiovky”, kdysi neodmyslitelná součást oděvu každého dělníka.
Nestává se často, aby někdo za domem přechovával pomníky, ale existují věci, o kterých se filozofům nesnilo. Michał Sabadach z Uniejowic, zakladatel Soukromého muzea Rudé armády a Polské lidové armády, postavil do zahrady třímetrového Konstantina Rokossowského. A na dvě desítky Vladimírů Iljičů Leninů.
Nechtěné sochy našly útočiště v muzeu v Kozłówce. V bývalé palácové vozovně se nachází jediná polská Galerie umění socialistického realizmu a v ní více než 1600 soch, obrazů a plakátů z 50. let 20. století. Ačkoli má výstava za cíl varovat před totalitarizmem, móda na socialistický realizmus se stále častěji mění v zábavu.
V klubu Polské lidové republiky na wroclavském náměstí nosí číšnice červené kravaty a dělníci v rádiovkách a vaťácích organizují soutěže v hodu cihlou. Na diskotékách se tančí výhradně na staré, polské hity, z obrazovek neustále útočí filmové týdeníky. Bar U Volodi v Hajnówce už získal přídomek kultovní. Ačkoli je umístěn v dřevěném baráku, je jedním z nejznámějších barů Evropy – jeho interiér připomíná šílené muzeum komunizmu.
Umění s gastronomií propojili také majitelé klubu Proletariát v Poznani. V Muzeu Socrealizmu, které zde funguje, je možné si prohlédnout předměty minulé epochy, poslechnout si Internacionálu a v případě potřeby použít „univerzální tahák pro shromáždění“ čili instrukci, jak pronést typický komunistický nesmyslný proslov.
Aby bylo možné pocítit atmosféru oněch časů, je třeba se projít podél 800 m dlouhého vlnovitého paneláku v Gdaňsku-Přímoří (nejdelší panelový dům Evropy!) nebo vyjet na poslední patro Paláce kultury a vědy ve Varšavě, nechtěného daru sovětského národa národu polskému.
