S Lešnem je spojena legenda, podle které se Filip Wieniawita vyznamenal obranou české kněžny Doubravky po cestě na svatbu s Měškem I. Tento rytíř obdržel jako uznání území okolo vsi Leszczyna (dnes Lipová ulice v Lešně) a dal i název celé dynastii. Lešno opravdu po dlouhá staletí náleželo rodině, z níž pocházel pozdější král Stanisław Leszczyński. První zápis pochází z roku 1393, ale pro české dějiny je mnohem důležitější rok 1628, kdy sem přišel do exilu Jan Amos Komenský – i když čeští bratři působili ve městě již od roku 1526. Komenský s vidinou brzkého návratu napsal několik učebnic, stal se biskupem a zástupcem rektora místního gymnázia. V roce 1641 odešel do západní a severní Evropy, po 13 letech se ale do Lešna vrátil. Právě včas, aby o rok později „přivítal“ švédské protestantské vojsko a otevřel mu brány města, což mu ale o další rok později Poláci neprominuli a útěkem si stěží zachránil život. Lešno poté shořelo včetně děl Komenského, z čehož se do konce života nevzpamatoval. Následně bylo město vystaveno požárům ještě několikrát. Během druhé světové války docházelo k masivnímu vysidlování polského obyvatelstva.
Lešno umělecky zkomponoval italský architekt Pompeo Ferrari, jehož dílem je překrásná třípodlažní barokní radnice s vysokou věží s atikou a kopulí z roku 1817, stojící uprostřed Rynku. Jižně od Rynku se skvěle vyjímá barokní bazilika sv. Mikuláše. Halový prostor zastřešený kopulí má hodnotnou štukovou výzdobu. Postranní oltáře z 18. století spolu s kazatelnou jsou ukázkou nádherné sochařské a řezbářské práce, v bočních lodích jsou pak umístěny hrobky rodiny Leszczyńských. Z dalších církevních památek je třeba zmínit dědictví české jednoty bratrské – kostel sv. Jana (Plac Jana Amosa Komeńskiego) z poloviny 17. století, jehož dnešní podoba je výsledkem přestavby po dvou požárech. Poslední „českou“ památkou jsou sluneční hodiny na jižní zdi z roku 1653. Na zmíněném náměstí najdete i Komenského pomník z roku 1898.
